První letošní odměna

I když nám ještě pravá, "ávéelková", sezóna nezačala, bylo potřeba se na ni psychicky i herně připravit, což turnaj O Zlatou Hustilku splnil nad očekávání. No a jako obvykle byla - nám námi - přislíbena odměna. Dokonce dvě varianty - pokud bychom se umístili na šestém a horším místě, šli bychom na bowling. Jelikož jsme ale obsadili pozici mnohem lepší, odměna byla střílečka Laser Game, kterou jsme si minule, při oslavě Kubových a Pavlových narozenin velmi oblíbili, a teď byla příležitost si zážitek zopakovat.

Po pravidelném pondělním tréninku jsme se přesunuli do arény. Jelikož jsme se nemohli zúčastnit všichni (do laserové akce šel Pavel, Kuba, Peťka, Šudan, Hanka a Lucka), přibrali jsme ještě dvě posily i potencionální terče – Tomáše a Romana.

Čekání na samotnou hru bylo sice delší, než jsme očekávali, ale zato jsme mohli pořádně naplánovat taktiku a rozřadit hráče do svou týmů. Za červené nakonec bojovali Peťka, Kuba, Lucka a Hanka; a za zelené Pavel, Šudan, Roman a Tomáš.

První patnáctiminutovka uběhla vcelku rychle, na předem domluvenou strategii nebyl téměř čas ani prostor, zato jsme do sebe častěji stříleli (včetně Friendly-shoots) i naráželi (zpětně se omlouvám min. 3 lidem, kterým jsme dala „bodyček“). Druhá hra, která následovala po krátké přestávce, už připomínala pravé bojiště, kdy výrazně ubylo střílení do vlastních řad a střídavě se oba týmy ocitaly pod ostrou palbou, a i když byl počet lidí v týmu vyrovnaný, stávalo se, že všichni členové jednoho týmu byly zabiti, a to bez ztráty života na druhé straně. A pak zase obráceně...

Pořádně propocení ale s úsměvem na rtech jsme vyšli ven, abychom si prohlédli výsledky obou kol. S hrdostí členky červeného týmu mohu veřejně a bezostyčně prohlásit, že náš tým vyhrál obě kola. Největším „střílečem“ byl Kuba a největším „sniperem“ Peťka.

I když jsme odcházeli z Laser Game hodně pozdě, doufám, že se tam zase někdy vrátíme – třeba do té taktické arény...i za cenu těch modráků, které mi i týden po laserovém střílení krášlí obě paže :)

HUSTILKA 2012

Po prázdninách jsme dnes, 7. října 2012 nastoupili k prvnímu letošnímu turnaji. Naštěstí to nebylo AVL, kde máme velké ambice, ale turnaj pionýrských týmů O ZLATOU HUSTILKU. Naštěstí píšu proto, že jsme prohráli i zápasy, které jsme mohli vyhrát. Ale zase na to, že jsme hráli v sestavě 3 baby a 3 chlapi - tak se musíme pochválit! :-)

Lucka, Hanka, Katka, Pavel, Peťka a Šudan (který bohužel zaspal a nedovezl kafe!!!) sehráli celkem 5 zápasů. Jeden vyhráli a zbytek prohráli. Ale hlavně si krásně zahráli. Některé výměny byly naprosto noblesní .... některé zase méně noblesní :-))

Co ale bylo nejlepší byl tradiční sebranskovský servis. Roládka, vynikající salátek, bagetky... no chybělo jen to kafe, což ale nakonec Šudan napravil .... :-))

Nevím jak zbytek týmu, ale já kronikářka je celkem znavená... končím krátký zápis a jdu hledat sílu na zítra.

Turnaj v Přemyslovicích

Sebranka, i když v neúplné sestavě, se opět rozhodla vyjet na turnaj a rozšířit svůj věhlas do světa, přesněji řečeno Pěnčína a Přemyslovic, i když by bylo přejnané nazývat tyto dvě vesničky pupkem světa, spíš (promiň Kubo)...:)

No, ale hezky popořádku...V pátek jsme mírně potrénovali na písku, nalodili jsme se do Peťkova korábu a přes dvě zastávky (káva u Pavla a večeře, nákupy a zmrzce (a druhé večeři) v Tescu) jsme večerní deštivou silnicí s mírnými zádrhely doputovali až k Penčínu. Ihned jsme se přidali ke Kubovi a Beanovi v místní hospůdce (podotýkám, že civilizovaný Penčín má dvě hospody) fandit těm našim fotbalovým hvězdám... Znechucení výsledkem jsme se hned po konci zápasu přesunuli ke Kubovi, kde jsme do malé okružní tour po pokojích zakempili na postel a hráli Bang. No, hráli...jak kdo, že?! NĚKDO si totiž zahrál až od třetí hry, a to se ještě – jako vice – dostal kulku do zad od šerifa...

Naštěstí pršelo, a tak se mělo hrát vevnitř – v pidi sokolovně a luxusní velké hale. Co bych to byla za kapitánku, kdybych nevylosovala halu?! Samozřejmě kvůli kvalitnímu zázemí – přece bychom se nemohli masírovat na zemi?! :) I když bylo pravidlo, že píská vždy ten, kdo prohraje, museli jsme pískat první útkání. Ihned po tom jsme na to šli my! Jelikož jsme nesehnali druhou nahrávačku, řekli jsme si, že buď budeme hrát v pěti nebo si vždy někoho půjčíme. Na první zápas, který jsme těsně prohráli 24:26 a 16:25, jsme si na první set půjčili Pavlu z týmu domácích, kteří jsou několikaletí šampioni. V druhém setu jsme marně hledali nejlepší postavení, a proto jsme prohráli takovým rozdílem. No a za „odměnu“ jsme samozřejmě pískali...

Druhý zápas jsme hráli se Smržicemi. Motivace byla obrovská – Pájův pokřik SOKOL SMRŽICE, ZNIČÍME JE NEJVÍCE! nás hnal k jedinému cíli – výhra = nepískáme. A opravdu jsme to zvládli, lépe jsme si zorganizovali pokrytí pole a vyhráli jsme oba sety! Po douzápasové pauze a 3 masážích s novým olejíčkem, po kterých se k nám do družstva chtělo přidat čím dál víc lidí, jsme hráli s loňskými vítězi – Přemyslovicemi. Sehráli jsme nejlepší utkání, zaskočili jsme je, a dokonce si museli vzít několik time-outů, aby nás nakonec porazili těsně dvakrát 25:23. Na poslední zápas ve skupině jsme se bohužel museli přesunout do sokolovny, kde neexistovaly auty. A i když jsme hráli s nejslabším soupeřem, měli jsme co dělat, abychom je porazili. Konstatovali jsme se, že to není o umu volejbalovém, ale pláčaském a štěstí.

Protože výledky v obou skupinách (v hale o pěti týmech a v sokolovně o 4 týmech) byli velmi těsné, rozhodovalo nakonec skóre, které nás bohužel katapultovalo do boje o 7. místo. Toto nám ale už nikdo nemohl vzít, a tak jsme drtivě porazili Přemyslovice B, a zaslouženě odešli na pivko a gulášek.

Protože jsme dostali diplom i výhru ještě před vyhlášením, odjeli jsme opět ke Kubovi, kde jsme si dali několik kol Times Up (Kubovu bráchovi jsme udělali přednášku o tom, kdo to byl ten slavný Pláteník, když ho má jako celebritu na papírku) a 6 bere, sbalili se, odvezli Kubu a Beana zpět do Přemek na zábavu a zbytek (Lucka, Peťka a Pavel) jsme si večerní krajinou za erudované diskuze jeli zpět do Brna.

Doufám, že jsme Kubovi neudělali ostudu ani doma ani na hřišti a že se do Pěnčína ještě někdy podíváme ve větším počtu:)

Sebrankovský osmiboj

Za vítězství aspoň jednoho člena Sebranky ve Vendelínovi jsme si slíbili osmiboj (vířivku, kolena, stejky, šampáňo, mojito, masáže, hraní her a prostě super párty :-) a jak jsme slíbili, tak jsme i splnili.
Na MDD, v pátek 1.6. jsme si šli místo obligátní tělocvičny zahrát beach. Po té jsme se přesunuli k Peťkovi, kde se k sestavě beachových hráčů přidala Lucka v krásných divadelních šatech, Rogi a Kuba.
Všechno začalo přípitkem a plánem co dál.

Následovalo úspěšné sestavení grilu pod vedením kronikářky :-)

A pak už se jen grilvoalo a jedlo a grilovalo a jedlo :-) Díky Peťkovi, který vše připravil a naložil jsme se nemuseli o nic starat!! A maso i cukety byly úžasné! Díky!

Po tom, co jsme snědli skoro všechno maso a úplně všechny cukety a vypili všechno mojito :-) jsme se přesunuli dovnitř, kde začaly boje u televizní obrazovky i ve vířivce. V té se postupně během večera vystřídali všichni a já si jen tak říkám, že je možná dobře, že Peťka bydlí v přízemí, protože jinak bychom sousedy pod námi určitě vytopili!! :-)

Střídavě jsme skákali u televize, pili, jedli, koupali se a nakonec došlo i na masáže. Já jsem z večírku odjížděla o půl jedné a neměla jsem rozhodně pocit, že by to mělo v dohledné době končit.

 A taky nekončilo. Poslední účastníci osmiboje vydrželi až do 4 hodin do rána!! 

Gratulujeme vítězům, děkujeme za zázemí a pokud v takovém tempu budeme pokračovat, budeme muset hodit rezervaci do protialkoholní léčebny - i když třeba i tam mají svoji volejbalovou ligu :-))

Sebranskovské narozeniny počtvrté

Poslední dvojité narozeniny v této sezóně jsme oslavili trošku netradičně, ve větším kruhu lidí než obvykle. Mohlo za to ovšem počasí, které nám překazilo dovést do dokonalosti dárek pro naše dva oslavence - Peťku a Rogiho - piknik.
Nevadilo to ovšem ani trošičku, protože jsme se po pondělním tréninku odebrali ke Camelovi, kde jsme oslavencům předali alespoň poukazy společně s tatarákovým dortem, který nebyl zas takové překvapení, jak jsme doufali. Holt, pro příště ponaučení - musíme se domluvit na jedné hospodě, kde budeme všechny narozeniny slavit, a tam si personál vycvičíme podle našich herních a spikleneckých potřeb:)
Po písni, polibcích a tataráku jsme oslavence pořádně zapili a pomalu se začali trousit domů. Cesta domů ovšem nevedla přímo, neboť byl druhý den státní svátek. Při cestě na rozjezd jsme se nějakým záhadným způsobem rozpojili a jedna část šla na Husitskou a druhá na (dobrá, přiznávám, předem domluvené) Semilasso. Protože jsme ale semilasskou část nějak přehlédli v autobusech, tak jsme se po menších peripetiích přesunuli ješte k legendární Židli, u které jsme měli všichni (Tom, Katka, Lucka) kromě Rogiho premiéru. Katka ovládla jukebox - písničky i kvíz, který nám ale vůbec nešel (ale už víme, kdy se červenáme, že:D). Pak už jsme se rozloučili a jeli každý po své ose domů. Krásná akce a piknik si schováme až na "hezky".

No, nevím jak to děláme, že jsme se narodili tak hezky do páru, a můžeme tak vždy oslavit dvojité narozeniny...až teda na toho lichéro Ruma, ale to už jsme se přeci "dohodly" co a jak :D

Vendelín 2012

Sobota 12. května začínala nehezkým počasím. Nicméně to bylo to poslední, co se nehezkého ten den stalo. V sestavě Hanka, Pavel, Peťka, Kuba, Šudan a Katka jsme nastoupili k volejbalovému boji. Trošku s rozpaky, protože chyběla naše kapitánka, která hrála za jiné družstvo, ale plni odhodlání jsme se připravili k prvnímu zápasu v naší skupině. Ve skupině jsme měli Hády, Borač a Vinohrady B. Naším hlavním cílem bylo jako již tradičně si dobře zahrát. A to jsme si určitě splnili.... tedy aspoň já :-)
První set byl boj jako hrom a my jsme těsným výsledkem 25:23 porazili Hády. V druhém setu nás zase na oplátku porazili oni, ale náš hlavní trenér Rogi to po prvním setu shrnul přesně - tak dobře jsme snad ještě nehráli. A pohoda a maximální nasazení se neslo i dalšími zápasy. Vinohrady B jsme porazili 2:0 na sety, s Boračí jsme uhráli neuvěřitelné skóre 1:1..... nikdo nás nijak nešetřil a my neměli slitování se žádným soupeřem. Prudké smeče jsme vykrývali všemi částmi těla a obětavě hráli do posledního míče.
Podpořeni obrovským týmovým duchem, multivitamínem, kávou a buchtou jsme (dle mého) sehráli nejlepší turnaj v historii Sebranky. Postoupili jsme do finálové skupiny. V této skupině jsme sice už nikoho neporazili, ale naše hra dávala soupeřům hodně zabrat. Jediný zápas, který jsme úplně nezvládli byl poslední zápas proti Vinohradům A... únava již byla znatelná a my dva sety celkem přesvědčivě prohráli.
I tak jsme odcházeli všichni naprosto spokojení.
Sebranko, myslím si, že pokud budeme takto hrát i v příštím roce v AVL, určitě musíme skončit v první desítce.
Moc díky všem, kteří přinesli něco do společného bufetu a těším se na setkání zase někdy pod sítí :-))

Katka

Sebrankovské Laa-zně

V drobném skluzu se nám takhle při pátku podařilo z kanceláří vylákat Šudana i s jeho vozem a začalo putování za zaslouženou relaxací po povedené první sezóně AVL. Na cestu je však třeba se náležitě posilnit, a tak první směr byl k velkému žlutému M na červeném poli. Namísto taktického obchvatu ucpávajícího se pátečního Brna jsme hrdě projeli vlnami řidičů a za chvíli už žaludky plnila zmrzlina.

Cesta za hranice rychle uplynula a na první pokus jsme trefili i k cíli - termálním lázním v Laa nad Dyjí. Připravené fráze v podivném lokálním dialektu nám byly k ničemu, protože jsme byli pouze okroužkováni a vpuštěni řádit do areálu. Hned po chvíli dovádění se naše síly rozdělily, panská část zamířila do sauny, zatímco sličnější část prozkoumávala taje venkovních bazénů.

Po chvíli nahřívání se v lázni zamířili pánové do hradní sauny - zprvu horký vzduch rozčísnul po chvíli mužík s vědrem ledu, kterýžto postupně dávkoval na rozpálená kamna tvaru středověké pevnosti a ručníkem rozháněl po sauně vlhké peklo vůně mandarinek. Po dvaceti minutách vedra následovalo osvěžující ochlazení se v bazénu, Pavel s Šudanem pokračovali ještě do finské sauny, zatímco můj svírající se krk mne z dalšího saunování vyloučil.

Našel jsem tak rychle sličnou část výpravy kterak ve venkovním bazénu trénuje stojky, připravuje se na natáčení dalších dílů Pobřežní Hlídky v pozici hlavních mediálních hvězd, nebo zkouší pohyby kytovců nalákaných na mělčinu. Vyrazili jsme i na bublinkovou masáž na vodních lehátkách, nebo se zamotat do bouřlivé řeky, když při cestě na tobogán jsme zahlédli panstvo užívající si v nedalekém baru.

Postupně jsme se nahrnuli na tobogán, plavky obstály naštěstí bez úhony, jen jízda ve vláčku byla nebezpečnější. Po příjemném dovádění jsme zamířili ještě poslechnout si do venkovního slaného bazénu hudbu a na jezdecké souboje v bazénu s normální vodou následované klasickou honičkou. Pak zbýval čas už jen na pár kol v bouřlivé řece, případně na tobogánu, rychle jsme naskákali zpět do auta, probrali aktuální situace týmových spoluhráčů a dorazili vítězně fandit na Náměstí Svobody našim krasobruslařům, nebo co za kuličky se to zrovna hrálo. Relaxace byla úspěšně dokonána a teď nás čeká jen pětiboj za výhru na Vendelínovi v podobě vířivky, filmů, jídla, šampaňského a masáží, ne nutně v tomhle pořadí.

Maraton a la Sebranka

Předem bych chtěla podotknout, že to, co vidíte na fotce, nikdo z přítomných aktérů neplánoval, a jestli se to podařilo uvidíme v pondělí...









Začnu vážnou myšlenkou...Kdyby nám šly všechny zápasy stejně výborně jako utužovací akce, tak hrajeme první ligu ne za pět let, ale už třeba za rok!
No a teď k páteční potréninkové akci, na kterou jsme vyrazili v komornějším počtu (Peťka, Pavel, Lucka, Hanka) k Peťkovi, do "milionářské čtvrti s bránou na obyčejný klíč". (Tak nějak to bylo, že, Hani?) Vše, co jsme si naplánovali - papání, pitíčko, vířivka, hry - vyšlo!!!
No a co mám víc napsat o těch OSMI hodinách, které jsme tam strávili?! Myslím, že fotostory bude tentokrát stačit...

Nejprve jsme samozřejmě museli po náročném volejbale doplnit tekutiny - mojito a modrý gintonik...

...vlastnoručně i za pomoci druhých ukuchtit véču a hurá na věc!

Začali jsme zlehka - rafty, golf, tenis, lyžování...ale pak nám začalo být trošku horko, a tak jsme využili volejbalové úbory a pořádně to rozbalili!!!

Občas byla potřeba krátká rozcvička...

...aby nám ty tanečky šly.

No a výjimečně jsme se netrefili...

Pořádně jsme se zapotili, a tak jsme šli do bublin!!!!!!!!

I s kačenkama :)

Měli jsme se jako v pohádce...

Pěna byla nakonec nejen ve vaně...

Takové Hrnečku, vař!

Co dodat? Bublinek neubývalo, což se nedá říct o pití, jednohubkách a nakonec i zmzlinách. I teplota vody byla pořád stejná, zato ta barva...Po odpěnění se, úklidu a posilnění se jsme se opět vrhli do víru sportování před televizí (kdyby zbyl příští sezónu čas, myslím, že bychom se mohli přihlásit do Kineck desetiboje:) ). Pořádně uskákaní a opět spocení jsme klesli do poštářů a nakonec si zazpívali.

A co by měli vědět ti, co s námi tento maraton neabsolvovali? Zaprvé – žádné fotky z karaoke nemáme, ale nezoufejte, brzy uvidíte v nějaké talentové soutěži nejmenované sourozenecké duo. Zadruhé – objevili jsme Hančiny tajné sexuální představy spojené s gumovými kačenkami. Zatřetí – chceš-li zabavit Pavla, dej mu zrcadlo, nebo ho postav před foťák...

Jo, a začtvrté - všichni účastníci jsou povinni oholit si nohy!!!

THE END

PS: Díky, Peťko!

Nejlepší kapitánka!!

AVL vyhlášení výsledků

Po krásné slunečné sobotě jsme se sešli ve skoro kompletní sestavě na vyhlášení AVL. Jelikož jsme se umístili v první stovce všech brněnských týmů, bylo co oslavovat :-) dali jsme si pár lahvinek vína, nakonec i panáčka. Sebranka sice potom skoro celá prchla, ale zůstali jsme tam z týmu dva, Dušan a já a hezky jsme si s kapitány a partnerkami zatancovali. Odjížděli jsme domů rozjezdem ve 4 ráno hezky veselí.
Pevně věřím, že se příští rok posunem. Musíme utužit sestavu, abychom chodili hrát v pokud možno co nejlepším složení. Věřím, že to půjde.
Milá Sebranko, do další AVL sezóny nám všem přeji hodně zdaru!!! A hodně děr v palubce!!
Za první desítku navrhuji účast na beachovém kempu v Itálii, nebo něco podobného :-)

Laser Game...ať vidíte, že nekecám :)

Jen připomínám, že se to čte ve sloupečkách...

MEDIÁLNÍ HVĚZDY

Po rádoby pozdním příchodu z vyčerpávajících Kubovo-Pavlových narozenin mě doma čekala další pecka v podobě mailu od mediální koordinátorky AVL. Než jsem se ponořila do čtení, říkala jsem si, že bychom si taky mohli pořídit mluvčího, abychom rozšířili řadu našich mimovolejbalových funkcí, když nás možná čeká další televizní natáčení pro TV Lužánky :) Netušila jsem, jak rychle by byl někdo takový potřeba:)

V mailu byla žádost o krátké interview, které, jak prý určitě dobře vím, vychází pravidelně v deníku Rovnost pod názvem Pět otázek pro kapitána...No a když už jsme byli skoro v televizi, tak noviny jsou trošku krokem zpět, nemyslíte? Ale co! Jsme mladý nadějný perspektivní a krásný tým, který se musí zviditelňovat!

Takže jsem se dala do toho maje na paměti podtrženou část úvodu – žádné extrakrátké, jednoslovné odpovědi a vítáme osobní pohled na věc... První otázkou (Jak dlouho již hrajete AVL?) jsem splnila druhou část požadavku, ale bohužel totálně vyhořela na první části. Druhá – Proč jste se do ALV přihlásili? - už se dala rozvinout a doufám, že mou poznámku o využití mimopalubovkových funkcí si nikdo nevyloží špatně... Se třetí otázkou (Jak vznikl váš název?) se mnou můžete být spokojeni, protože jsem dala vyčerpávající podrobnosti skrz náš výběr jména, který se odehrával u Yvy. Jako správná kapitánka jsem vás vychválila do nebes v otázce Jaká je největší síla vašeho týmu?, tak doufám, že budeme hrát přesně podle popisu, aby si nemysleli, že jsem třeba trošičku neříkala pravdu! No a v poslední otázce (Jaké jsou vaše největší volejbalové úspěchy?) jsem nemohla neudělat reklamu MarLen Cupu a nezmínit drtivou remízu s týmem trenérů.

Pevně doufám, že jsem tam nenasekala moc chyb, že pokusy o vtipné poznámky vyzní aspoň trošku vtipně a že jsem vám neudělala ostudu!

Každopádně jsem vypátrala, že bych si měla na nějaký čtvrtek zakoupit nové pero na autogramy, protože takové odpovědi tam ještě neměli :D

Takže bych vám chtěla poděkovat za zvolení kapitánkou a možnost reprezentovat náš tým ve světě!

PS: Vypisuji výběrové řízení na funkci tiskového mluvčího!

SEBRANKOVSKÉ NAROZENINY – AKCE 007

Letošní první ale opět dvojité sebrankovské narozeniny se mimořádně vyvedly! Všichni zasvěcení (téměř) do poslední chvíle udrželi všechny informace pod pokličkou, a tak oslavenci, Pavel s Kubou, neměli tušení, co na ně chystáme.

Všechno ze začátku klapalo úžasně: šampus se chladil, rezervace do Laser Game byla potvrzena a fotostory pro naše ostřílené smečaře byla téměř hotová. O to víc jsme se zapotili při přemlouvání počítačů, tiskáren a laminovaček, aby s námi spolupracovaly, jinak bychom neměli mít žádný dárek! Nakonec se vše povedlo a vyplodili jsme dva nádherné kluky. :)

Volejbal utekl jako voda a už byl čas se přesunout na Hybešovu, na místo dění. Kvůli nemoci s námi nemohla jet Katka a Rogi, ale počty doplnili Hanka se Šudanem, se kterými jsme se setkali až přímo tam. Bouchli jsme šampíčko, aby se některým zrak zlepšil a jiným naopak rozzostřilo míření :) Instruktoři z nás měli velkou radost, když se dozvěděli, že tam mají samé greenhorny, ale my jsme střelci od přírody nadaní, takže jsme vše napoprvé pochopili...:)

Složení týmů jsme si s Hankou naplánovaly již cestou na háďácký ples a tím, že nás šlo jen šest (Pavel, Kuba, Šudan, Peťka, Hanka a Lucka), jsme mohly náš tajný plán představit – oslavenci, mladí a ostřílení hoši s míčem i se zbraní – proti zbytku (čímž samozřejmě myslím Dream Team). Abychom pojistili naši výhru (protože narozeniny se nevstahují úplně na všechno), vybrali jsme jim barvu červenou a sami si vzali méně nápadnou zelenou. Poslední posilnění a už nás navlíkali do vest. Než jsme si stačili říct celou taktiku, tak se zhaslo, začal houkat alarm, otevřely se dveře a už jsme utíkali do tmy hřiště. Než jsme se stačili rozkoukat, už se ozvalo Tree, Two, One, Go!

S Hankou jsme se podle předchozích rad řídily strategií jít ve dvou, v nejhorším jednu zastřelí a ta druhá zastřelí střelce. A musím říct, že nám to ze začátku i vycházelo...Nakonec jsme se rozdělily a začal hon zelených na červené (a občas i naopak). Chvilku nám trvalo si zvyknout nejen držet žlutý čudlík, ale především mířit do správných míst protivníkovy vesty. Asi v polovině hry nám konečně došlo, jak se střílí na bonus uprostřed hřiště a možná jsme i nějakou tu výhodu dostali (nejlépe šel poznat automat, s neviditelností jsem měla potíže, protože jsem měla pocit, že mě někdo zastřelil zatímco jsem střílela na bonusový terčík, no a nesmrtelnost byla třetí výhoda). Ke konci první hry se ozvaly dvě obrovské rány - Kuba narazil do Peťky a oba si odnesli krvavé šrámy, a pak se chtěl Pavel schovat za překážku a ona tam byla zeď...

I když červení vyhráli první hru o zanedbatelných 200 bodů, neházeli jsme laserové zbraně do žita! O přestávce jsme dostali bilanci střel a zásahů (tímto se omlouvám Hance za střílení do vlastních řad:) ), ve které vedl Kuba.

Než jsme dostali odpovědi organizátora na všechny pochybnosti ohledně hry, byl čas na druhou hru. Taktika byla stejná (možná i vylepšená), i když jsem měla pocit, že jsem v prvních pěti minutách jen vibrovala a na displeji střídavě čísla Hit by Kuba, Hit by Pavel...A přestože jsme hráli čtyři proti dvěma, mnohem častěji jsem potkávala protivníky než vyčkávající snipery Peťku a Šudana. S Hankou jsme občas proběhly kolem sebe zdravíce se, aby nás nenapadlo (že, Hani) střílet po sobě...Hřiště už jsme měli geniálně zmapované a mnohem častěji se ozývaly Pavlovy výkřiky Je jich moc! nebo Kubo, kde seš?!.

Druhou hru opět ukončil hlas zhora Game Over. Bohužel se porouchala tiskárna, a tak nám bilance druhé hry zůstala skryta. Přesto asi musím říct (nechci podceňovat ostatní ze zelených), že jsme dali klukům další dárek – zaslouženou výhru.

Červení, spocení, špinaví a zranění jsme se šli osvěžit do blízkého nejmenovaného klubu. Za sebe říkám úžasný večer! V noci se mi zdálo o laserových paprscích a běžících zelených a červených postavičkách bez hlav a nohou :)

Akorát by to chtělo víc praxe...a tu nemusíme získávat jen na narozeninách, hm?

Pozdrav od Dušana

I když fyzicky nepřítomen, jistě na nás celý den intenzivně myslel :-) ne sice, že by nám to výrazně pomohlo a pivko a panáka nám dluží za absenci i tak, ale má malé plus za pozdrav :-)

Poslední AVL neděle

Milá sebranko,
píší tento poslední zápis se slzou v oku. Celý den začal velkou tragédií - kapitánka nechala doma laky na nehty, takže naše pověst byla ohrožena!! Naštěstí nás zachránil Peťka a do boje jsme nastoupili aspoň s černými nehty... ale tragédii se už nedalo zabránit....
V totálně ořezané sestavě jsme nastoupili proti velmi tvrdým soupeřům. První tým SSB nám nedovolil vykřesat ani jiskřičku naděje.... no ani se druhým týmem jsme na tom nebyli o moc lépe. Sokec Hrušovany jsme sice dle podle kapitánky měli porazit, ale nepovedlo se nám to.

Po přestávce jsme nastoupili proti takovým mladým cápkům "Kaše na hlavu". A zase jsme dostali nakládačku... :-( ale v posledním zápase proti Traverze jsme urvali jeden jediný bod!! A jakou jsme z něho měli radost :-))) Ale jako by té herní smůly nebylo málo, ještě navíc si Peťka pochroumal kotník. Sice to dohrál, ale už moc nemohl skákat...... doufám, že bude v pohodě!!

Přátelé, díky Lence, že nás zachránila. A kapitánce, že tak krásně blokovala i smečovala. A díky i trenérovi, který nás morálně zvedal celou neděli. A díky celé Sebrance, že hrála a že to zvládla!!

Do příštího roku máme aspoň co zlepšovat!! Že kapitánko?? :-)

Jak jsme krásní :-)

Peťka je taky krásný, jen asi zrovna pískal nějaký zápas .-(

Marlen Cup 2012

V letošním roce první zápas mimo AVL. Přihlásili jsme se na turnaj kamarádů MAR-LEN CUP. Utkání celkem dvanácti zápasů probíhalo celou sobotu a my jsme nastoupili v kompletní sestavě. Hance se opravil kotník a ve skvělé formě nastoupila na svoje místo.
Sehráli jsme celkem 4 zápasy, z nichž jsme vyhráli jeden a koho jsme to porazili?? Naše trenéry :-) smetli jsme je v prvním setu i díky jejich "posile" Pavlíkovi, který nastoupil do půlky setu v opilecké formě po páteční oslavě.
Ale zahráli jsme si moc hezky a se svým pokřikem jsme byli určitě nejkrásnějším týmem.

Sebranko díky moc za krásný den, který jsme zakončili na plese PS Hády v Líšni. Všem to moc slušelo, všichni jsme si krásně zatancovali a je prostě jasný, že jsme nejkrásnější nejen na palubce, ale i na parketu :-))

Kdo je v zemi zdejší
nejlepší a nejkrásnější?
Sebranka má krásný kluky
dělaj díry do palubky
Holky jako z růže květ
nahrávají o sto pět
Séééééébranka!!!

Mediální hvězdy AVL

No a je to tady! Nejkrásnější tým AVL se stává mediální hvězdou :-) podpisy rozdáváme po poradě s agenturou a fotografie jsou v prodeji již od 100,- Kč za kus. Výtěžek půjde na charitu :-))
Více na http://modrapyramida.geniusmediatv.cz/o-nas/

Nedělní výsledky

Díky kapitánce za nápovědu :-) a máme zde nedělní výsledky:

První zápas proti Mamutům se zdál jako předem vyhraný.... ale psychicky měli navrch oni a v prvním setu nás udolali.... už nevím kolik to bylo, ale nakonec jsme je Kubovým závěrečným blokem u tiebreaku sfoukli (teda vyhráli jsme jen 15:13, ale vyhráli jsme :-))

Do druhého zápasu nastoupila nová okrasa týmu a hráli jsme krásný zápas proti Dřezu. Já na to koukala s Rogim za čárou a byla to pěkná podívaná... snad osud, nebo snad rozhodčího písknutí Peťkové hry přes (prý hrál u nich - což nebyla pravda!!), prostě jsme první set prohráli 23:25. Což družstvo trochu rozladilo a ve druhém setu již byla převaha Dřezu jasnější. I tak to ale byl moc krásný zápas (první letošní trojbloky!!!) a příští rok se mají na co těšit!!! Naděláme díry do palubky a ze dřezu nezůstane ani odtoková roura!!!

Ve třetím zápasu se opět vystřídaly nahrávačky a do zápasu proti Vjěšákům si kapitánka dobrovolně sedla na lavičku, aby nechala vyniknout kronikářku :-) Přestože se jednalo o silnějšího soupeře, hráli jsme moc dobře. Dokonce i moje náhry se mi dařily, takže snad i kluci smečařští byli spokojení. Prohráli jsme oba dva sety, ale hráli jsme první set hodně vyrovnaně, ale ve druhém jsme v úvodu nezvládli 7 příjmů po sobě a ze stavu 0:7 jsme se už nebyli schopni dostat. Rupli jsme jako malí :-))

Ale byla to moc hezká neděle. Kapitánka napekla úžasnou roládu, Šudan se chytil role svačináře a donesl na podporu týmu přepravku chlebíčků, Pájovo kafe i s hrníčky bylo dokonalé.... jo.. jo..prostě parádní tým.

Těším se na večeři a na bowling v pátek!!! Hlavně žádné nemoci ani výmluvy!! :-))

Ještě doplnění pro Hanku

Chtěla bych říct, že Lucčina ségra je fakt dobrá... ale že už se nám (aspoň mě :-) moc stýská po Haničce. V neděli kafíčko dodal Pája, ale podpora z lavičky od Hanky chyběla... tak příště se doufám už uvidíme na hřišti a nebo aspoň minimálně na lavičce!!!

Další AVL neděle, už čtvrtá :-)

Chtěla jsem dát hned dnes zápis z naší super hry, ale musím napsat kapitánce, aby mi napsala jména těch týmů (já si je totiž nepamatuji :-)

Tak aspoň krátký úvod:
Do dnešní neděle jsme nastoupili v bez Ruma, ale zato s navráceným Šudanem a rodinnou posilou kapitánky. Její krásná sestra podpořila tým psychicky, pomohla při zápasech a dávala dobré rady některým z nás. Dokonce pískala dva zápasy. Díky moc za její účast a spolu s našimi oslněnými chlapci doufám, že se k nám ještě někdy připojí. Tričko velikosti "M" ji moc slušelo :-)

Každopádně to slušelo nám všem. Prostě jsme byli krásní. Dokonce na polovině týmu ani nebylo vidět noční sobotní plesové ponocování a alkoholová příprava :-)

Já osobně jsem si zahrála moc dobře. Bylo krásné koukat se na Sebranku i z "lavičky". Některé momenty byly jako z televize. Až jsem poskakovala radostí :-)

Stejně jako trenér musím vyzdvihnout Pavla, který měl prostě dnes den. Fakt super Pavli :-)
A co my ostatní?? Kapitánka jako vždy jednička s hvězdičkou :-) Peťka má jedničku za super podání, Kubíno za to, že mě vždycky podpoří i po nepovedené nahrávce :-)
Šudan má jedničku s hvězdičkou za to, že se k nám vrátil (opravdu se nám stýskalo.... :-) A Léňu už jsem vychválila na začátku.

Jen tak dál sebranko, jen tak dál!!!!

Prosincové sebrankovské narozeniny

Měsíc se s měsícem sešel a opět jsme kromě volejbalové neděle měli i narozeninovou. Byli jsme domluveni, že po AVL půjdeme ihned slavit, ale ty tři utkání po sobě – opravdu jedno za druhým s jedinou pískací pauzou – nás unavilo víc než celodenní hraní.

Z toho důvodu jsme si dali tři hodinky na regeneraci a sraz byl naplánován na 18:00 k Magistrovi. Každý pauzu využil jak nejlépe uměl; víc jak půlka týmu si zdřímla, takže jsme museli někoho vzbudit a jistý člen se málem utopil ve vířivce:)

Pavlovi nechyběl apetit, takže se nemohl rozhodnout, co si objedná, a tak vzal útokem jídlení lístek od shora dolů. Neodolal ani pověstným obalovaným švestkám, a tak je jsme konečně všichni viděli, ochutnali (a zvítězili).

Jakmile jsme dojedli, dorazila i Katka a slavení mohlo začít. Společně jsme si zapěli Hodně štěstí, zdraví, Hanka zpod stolu vytáhla úžasně vypadající a stejně tak dobré tiramisu a rozbalili jsme si dárečky – set laků na nehty v sebrankovské trikolóře, fotečku, jež jsme již pyšně pověsily na zeď, lahvinku na posilněnou při dalších utkáních a poukázku na romantickou večeři s bowlingem, kterou určitě využije celý tým.

A pak už jsme jen jedli, pili, tunelovali tiramisu, lakovali si navzájem nehty (ty jediné dokázali přebít Pavlův zájem o jídlo) a zhodnocovali dopolední volejbal.

Krása! Kdo bude slavit teď?

Třetí AVL neděle

V třetím kole AVL jsme se sešli v mírně pozměněné sestavě – k jádru týmu Pavlovi, Kubovi, Peťkovi, Katce a Lucce, přibyli Ježek a Smáža, kteří splnili všechny náročné podmínky přijetí do Sebranky.

Tentokrát nenechali organizátoři nic náhodě. Po minulé aférce s pozdním příchodem jsme již obdrželi plán zápasů včetně orientačních časů začátků, aby kapitánku zase nenapadlo to počítat... A pro úplnou jistotu jsme měli nástup hned od začátku - pískali jsme první zápas, během kterého si svolná část týmu dolakovala nehty na oranžovo-černo, abychom byli všichni náležitě připraveni na následující zápas.

Moc nám to všem slušelo a co se týče hraní, nezklamali jsme a hráli jsme přesně podle očekávání a tabulky. První zápas měl být především sehrávací, ale s papírově slabšími Ňumínky to nebylo třeba – sfoukli jsme je jako svíčku 2:1. Neměli jsme ani čas výhru pořádně vstřebat a ihned jsme se vrhli do druhého zápasu se Stouny, kteří okupovali třináctou příčku v tabulce. Po velmi nadějné výhře v minulém zápase kapitánka navrhla jako odměnu za výhru zákuseček, ale tým naznal, že steak asi stačí, protože jsme prohráli těsně 1:2. V posledním zápase s devátými Banány nás opustilo štěstí a i přes nekonečné výměny, po kterých máme o několik šedých vlasů navíc, jsme prohráli 0:2. Aspoň jsme potěšili pana Můžu-Si-Skočit, který měl „skvělý pocit“ téměř po každém setu.

Kromě největší herní pohody jsme měli i nejpočetnější realizační tým, který takticky celou dobu okupoval lavičku u hřiště. Hanka nás i přes svoje zranění neúnvavně fotila a zásobila svačinkou, Pavel přinesl ráno úžasnou kávu, která nás nabudila energií, Lucka tekutý vitamín C, který jsme si všichni povinně dávali o každé pauze (v posledním zápase před posledním setem Ježek šokovaně oznámil, že asi odhalil pravé složení vitamínu). A samozřejmě naše duo trenérů, kteří si museli otírat orosená čela pozorujíce nás a nebáli se hádat s rozhodčími kvůli jakékoli nespravedlnosti.

Výsledky jsou jen čísla, my jsme si parádně zapinkali. Pečlivě vybraní náhradníci skvěle zapadli do našeho krásného týmu no a i když jsme sehráli jen tři zápasy, tak jsme si ten den přeci museli užít se vším všudy...proto ty tie-breaky, abychom večer mohli oslavovat nejen volejbal, ale i druhé dvojité narozeniny.

PS: Kdo se chce podívat na více úžasných fotek a hlavně jeden výstavní dvojblok, tak směřujte sem: http://cucik89.rajce.idnes.cz/18.12.2011_3.AVL