První letošní odměna

I když nám ještě pravá, "ávéelková", sezóna nezačala, bylo potřeba se na ni psychicky i herně připravit, což turnaj O Zlatou Hustilku splnil nad očekávání. No a jako obvykle byla - nám námi - přislíbena odměna. Dokonce dvě varianty - pokud bychom se umístili na šestém a horším místě, šli bychom na bowling. Jelikož jsme ale obsadili pozici mnohem lepší, odměna byla střílečka Laser Game, kterou jsme si minule, při oslavě Kubových a Pavlových narozenin velmi oblíbili, a teď byla příležitost si zážitek zopakovat.

Po pravidelném pondělním tréninku jsme se přesunuli do arény. Jelikož jsme se nemohli zúčastnit všichni (do laserové akce šel Pavel, Kuba, Peťka, Šudan, Hanka a Lucka), přibrali jsme ještě dvě posily i potencionální terče – Tomáše a Romana.

Čekání na samotnou hru bylo sice delší, než jsme očekávali, ale zato jsme mohli pořádně naplánovat taktiku a rozřadit hráče do svou týmů. Za červené nakonec bojovali Peťka, Kuba, Lucka a Hanka; a za zelené Pavel, Šudan, Roman a Tomáš.

První patnáctiminutovka uběhla vcelku rychle, na předem domluvenou strategii nebyl téměř čas ani prostor, zato jsme do sebe častěji stříleli (včetně Friendly-shoots) i naráželi (zpětně se omlouvám min. 3 lidem, kterým jsme dala „bodyček“). Druhá hra, která následovala po krátké přestávce, už připomínala pravé bojiště, kdy výrazně ubylo střílení do vlastních řad a střídavě se oba týmy ocitaly pod ostrou palbou, a i když byl počet lidí v týmu vyrovnaný, stávalo se, že všichni členové jednoho týmu byly zabiti, a to bez ztráty života na druhé straně. A pak zase obráceně...

Pořádně propocení ale s úsměvem na rtech jsme vyšli ven, abychom si prohlédli výsledky obou kol. S hrdostí členky červeného týmu mohu veřejně a bezostyčně prohlásit, že náš tým vyhrál obě kola. Největším „střílečem“ byl Kuba a největším „sniperem“ Peťka.

I když jsme odcházeli z Laser Game hodně pozdě, doufám, že se tam zase někdy vrátíme – třeba do té taktické arény...i za cenu těch modráků, které mi i týden po laserovém střílení krášlí obě paže :)