Maraton a la Sebranka

Předem bych chtěla podotknout, že to, co vidíte na fotce, nikdo z přítomných aktérů neplánoval, a jestli se to podařilo uvidíme v pondělí...









Začnu vážnou myšlenkou...Kdyby nám šly všechny zápasy stejně výborně jako utužovací akce, tak hrajeme první ligu ne za pět let, ale už třeba za rok!
No a teď k páteční potréninkové akci, na kterou jsme vyrazili v komornějším počtu (Peťka, Pavel, Lucka, Hanka) k Peťkovi, do "milionářské čtvrti s bránou na obyčejný klíč". (Tak nějak to bylo, že, Hani?) Vše, co jsme si naplánovali - papání, pitíčko, vířivka, hry - vyšlo!!!
No a co mám víc napsat o těch OSMI hodinách, které jsme tam strávili?! Myslím, že fotostory bude tentokrát stačit...

Nejprve jsme samozřejmě museli po náročném volejbale doplnit tekutiny - mojito a modrý gintonik...

...vlastnoručně i za pomoci druhých ukuchtit véču a hurá na věc!

Začali jsme zlehka - rafty, golf, tenis, lyžování...ale pak nám začalo být trošku horko, a tak jsme využili volejbalové úbory a pořádně to rozbalili!!!

Občas byla potřeba krátká rozcvička...

...aby nám ty tanečky šly.

No a výjimečně jsme se netrefili...

Pořádně jsme se zapotili, a tak jsme šli do bublin!!!!!!!!

I s kačenkama :)

Měli jsme se jako v pohádce...

Pěna byla nakonec nejen ve vaně...

Takové Hrnečku, vař!

Co dodat? Bublinek neubývalo, což se nedá říct o pití, jednohubkách a nakonec i zmzlinách. I teplota vody byla pořád stejná, zato ta barva...Po odpěnění se, úklidu a posilnění se jsme se opět vrhli do víru sportování před televizí (kdyby zbyl příští sezónu čas, myslím, že bychom se mohli přihlásit do Kineck desetiboje:) ). Pořádně uskákaní a opět spocení jsme klesli do poštářů a nakonec si zazpívali.

A co by měli vědět ti, co s námi tento maraton neabsolvovali? Zaprvé – žádné fotky z karaoke nemáme, ale nezoufejte, brzy uvidíte v nějaké talentové soutěži nejmenované sourozenecké duo. Zadruhé – objevili jsme Hančiny tajné sexuální představy spojené s gumovými kačenkami. Zatřetí – chceš-li zabavit Pavla, dej mu zrcadlo, nebo ho postav před foťák...

Jo, a začtvrté - všichni účastníci jsou povinni oholit si nohy!!!

THE END

PS: Díky, Peťko!

Nejlepší kapitánka!!

AVL vyhlášení výsledků

Po krásné slunečné sobotě jsme se sešli ve skoro kompletní sestavě na vyhlášení AVL. Jelikož jsme se umístili v první stovce všech brněnských týmů, bylo co oslavovat :-) dali jsme si pár lahvinek vína, nakonec i panáčka. Sebranka sice potom skoro celá prchla, ale zůstali jsme tam z týmu dva, Dušan a já a hezky jsme si s kapitány a partnerkami zatancovali. Odjížděli jsme domů rozjezdem ve 4 ráno hezky veselí.
Pevně věřím, že se příští rok posunem. Musíme utužit sestavu, abychom chodili hrát v pokud možno co nejlepším složení. Věřím, že to půjde.
Milá Sebranko, do další AVL sezóny nám všem přeji hodně zdaru!!! A hodně děr v palubce!!
Za první desítku navrhuji účast na beachovém kempu v Itálii, nebo něco podobného :-)

Laser Game...ať vidíte, že nekecám :)

Jen připomínám, že se to čte ve sloupečkách...

MEDIÁLNÍ HVĚZDY

Po rádoby pozdním příchodu z vyčerpávajících Kubovo-Pavlových narozenin mě doma čekala další pecka v podobě mailu od mediální koordinátorky AVL. Než jsem se ponořila do čtení, říkala jsem si, že bychom si taky mohli pořídit mluvčího, abychom rozšířili řadu našich mimovolejbalových funkcí, když nás možná čeká další televizní natáčení pro TV Lužánky :) Netušila jsem, jak rychle by byl někdo takový potřeba:)

V mailu byla žádost o krátké interview, které, jak prý určitě dobře vím, vychází pravidelně v deníku Rovnost pod názvem Pět otázek pro kapitána...No a když už jsme byli skoro v televizi, tak noviny jsou trošku krokem zpět, nemyslíte? Ale co! Jsme mladý nadějný perspektivní a krásný tým, který se musí zviditelňovat!

Takže jsem se dala do toho maje na paměti podtrženou část úvodu – žádné extrakrátké, jednoslovné odpovědi a vítáme osobní pohled na věc... První otázkou (Jak dlouho již hrajete AVL?) jsem splnila druhou část požadavku, ale bohužel totálně vyhořela na první části. Druhá – Proč jste se do ALV přihlásili? - už se dala rozvinout a doufám, že mou poznámku o využití mimopalubovkových funkcí si nikdo nevyloží špatně... Se třetí otázkou (Jak vznikl váš název?) se mnou můžete být spokojeni, protože jsem dala vyčerpávající podrobnosti skrz náš výběr jména, který se odehrával u Yvy. Jako správná kapitánka jsem vás vychválila do nebes v otázce Jaká je největší síla vašeho týmu?, tak doufám, že budeme hrát přesně podle popisu, aby si nemysleli, že jsem třeba trošičku neříkala pravdu! No a v poslední otázce (Jaké jsou vaše největší volejbalové úspěchy?) jsem nemohla neudělat reklamu MarLen Cupu a nezmínit drtivou remízu s týmem trenérů.

Pevně doufám, že jsem tam nenasekala moc chyb, že pokusy o vtipné poznámky vyzní aspoň trošku vtipně a že jsem vám neudělala ostudu!

Každopádně jsem vypátrala, že bych si měla na nějaký čtvrtek zakoupit nové pero na autogramy, protože takové odpovědi tam ještě neměli :D

Takže bych vám chtěla poděkovat za zvolení kapitánkou a možnost reprezentovat náš tým ve světě!

PS: Vypisuji výběrové řízení na funkci tiskového mluvčího!

SEBRANKOVSKÉ NAROZENINY – AKCE 007

Letošní první ale opět dvojité sebrankovské narozeniny se mimořádně vyvedly! Všichni zasvěcení (téměř) do poslední chvíle udrželi všechny informace pod pokličkou, a tak oslavenci, Pavel s Kubou, neměli tušení, co na ně chystáme.

Všechno ze začátku klapalo úžasně: šampus se chladil, rezervace do Laser Game byla potvrzena a fotostory pro naše ostřílené smečaře byla téměř hotová. O to víc jsme se zapotili při přemlouvání počítačů, tiskáren a laminovaček, aby s námi spolupracovaly, jinak bychom neměli mít žádný dárek! Nakonec se vše povedlo a vyplodili jsme dva nádherné kluky. :)

Volejbal utekl jako voda a už byl čas se přesunout na Hybešovu, na místo dění. Kvůli nemoci s námi nemohla jet Katka a Rogi, ale počty doplnili Hanka se Šudanem, se kterými jsme se setkali až přímo tam. Bouchli jsme šampíčko, aby se některým zrak zlepšil a jiným naopak rozzostřilo míření :) Instruktoři z nás měli velkou radost, když se dozvěděli, že tam mají samé greenhorny, ale my jsme střelci od přírody nadaní, takže jsme vše napoprvé pochopili...:)

Složení týmů jsme si s Hankou naplánovaly již cestou na háďácký ples a tím, že nás šlo jen šest (Pavel, Kuba, Šudan, Peťka, Hanka a Lucka), jsme mohly náš tajný plán představit – oslavenci, mladí a ostřílení hoši s míčem i se zbraní – proti zbytku (čímž samozřejmě myslím Dream Team). Abychom pojistili naši výhru (protože narozeniny se nevstahují úplně na všechno), vybrali jsme jim barvu červenou a sami si vzali méně nápadnou zelenou. Poslední posilnění a už nás navlíkali do vest. Než jsme si stačili říct celou taktiku, tak se zhaslo, začal houkat alarm, otevřely se dveře a už jsme utíkali do tmy hřiště. Než jsme se stačili rozkoukat, už se ozvalo Tree, Two, One, Go!

S Hankou jsme se podle předchozích rad řídily strategií jít ve dvou, v nejhorším jednu zastřelí a ta druhá zastřelí střelce. A musím říct, že nám to ze začátku i vycházelo...Nakonec jsme se rozdělily a začal hon zelených na červené (a občas i naopak). Chvilku nám trvalo si zvyknout nejen držet žlutý čudlík, ale především mířit do správných míst protivníkovy vesty. Asi v polovině hry nám konečně došlo, jak se střílí na bonus uprostřed hřiště a možná jsme i nějakou tu výhodu dostali (nejlépe šel poznat automat, s neviditelností jsem měla potíže, protože jsem měla pocit, že mě někdo zastřelil zatímco jsem střílela na bonusový terčík, no a nesmrtelnost byla třetí výhoda). Ke konci první hry se ozvaly dvě obrovské rány - Kuba narazil do Peťky a oba si odnesli krvavé šrámy, a pak se chtěl Pavel schovat za překážku a ona tam byla zeď...

I když červení vyhráli první hru o zanedbatelných 200 bodů, neházeli jsme laserové zbraně do žita! O přestávce jsme dostali bilanci střel a zásahů (tímto se omlouvám Hance za střílení do vlastních řad:) ), ve které vedl Kuba.

Než jsme dostali odpovědi organizátora na všechny pochybnosti ohledně hry, byl čas na druhou hru. Taktika byla stejná (možná i vylepšená), i když jsem měla pocit, že jsem v prvních pěti minutách jen vibrovala a na displeji střídavě čísla Hit by Kuba, Hit by Pavel...A přestože jsme hráli čtyři proti dvěma, mnohem častěji jsem potkávala protivníky než vyčkávající snipery Peťku a Šudana. S Hankou jsme občas proběhly kolem sebe zdravíce se, aby nás nenapadlo (že, Hani) střílet po sobě...Hřiště už jsme měli geniálně zmapované a mnohem častěji se ozývaly Pavlovy výkřiky Je jich moc! nebo Kubo, kde seš?!.

Druhou hru opět ukončil hlas zhora Game Over. Bohužel se porouchala tiskárna, a tak nám bilance druhé hry zůstala skryta. Přesto asi musím říct (nechci podceňovat ostatní ze zelených), že jsme dali klukům další dárek – zaslouženou výhru.

Červení, spocení, špinaví a zranění jsme se šli osvěžit do blízkého nejmenovaného klubu. Za sebe říkám úžasný večer! V noci se mi zdálo o laserových paprscích a běžících zelených a červených postavičkách bez hlav a nohou :)

Akorát by to chtělo víc praxe...a tu nemusíme získávat jen na narozeninách, hm?

Pozdrav od Dušana

I když fyzicky nepřítomen, jistě na nás celý den intenzivně myslel :-) ne sice, že by nám to výrazně pomohlo a pivko a panáka nám dluží za absenci i tak, ale má malé plus za pozdrav :-)

Poslední AVL neděle

Milá sebranko,
píší tento poslední zápis se slzou v oku. Celý den začal velkou tragédií - kapitánka nechala doma laky na nehty, takže naše pověst byla ohrožena!! Naštěstí nás zachránil Peťka a do boje jsme nastoupili aspoň s černými nehty... ale tragédii se už nedalo zabránit....
V totálně ořezané sestavě jsme nastoupili proti velmi tvrdým soupeřům. První tým SSB nám nedovolil vykřesat ani jiskřičku naděje.... no ani se druhým týmem jsme na tom nebyli o moc lépe. Sokec Hrušovany jsme sice dle podle kapitánky měli porazit, ale nepovedlo se nám to.

Po přestávce jsme nastoupili proti takovým mladým cápkům "Kaše na hlavu". A zase jsme dostali nakládačku... :-( ale v posledním zápase proti Traverze jsme urvali jeden jediný bod!! A jakou jsme z něho měli radost :-))) Ale jako by té herní smůly nebylo málo, ještě navíc si Peťka pochroumal kotník. Sice to dohrál, ale už moc nemohl skákat...... doufám, že bude v pohodě!!

Přátelé, díky Lence, že nás zachránila. A kapitánce, že tak krásně blokovala i smečovala. A díky i trenérovi, který nás morálně zvedal celou neděli. A díky celé Sebrance, že hrála a že to zvládla!!

Do příštího roku máme aspoň co zlepšovat!! Že kapitánko?? :-)

Jak jsme krásní :-)

Peťka je taky krásný, jen asi zrovna pískal nějaký zápas .-(

Marlen Cup 2012

V letošním roce první zápas mimo AVL. Přihlásili jsme se na turnaj kamarádů MAR-LEN CUP. Utkání celkem dvanácti zápasů probíhalo celou sobotu a my jsme nastoupili v kompletní sestavě. Hance se opravil kotník a ve skvělé formě nastoupila na svoje místo.
Sehráli jsme celkem 4 zápasy, z nichž jsme vyhráli jeden a koho jsme to porazili?? Naše trenéry :-) smetli jsme je v prvním setu i díky jejich "posile" Pavlíkovi, který nastoupil do půlky setu v opilecké formě po páteční oslavě.
Ale zahráli jsme si moc hezky a se svým pokřikem jsme byli určitě nejkrásnějším týmem.

Sebranko díky moc za krásný den, který jsme zakončili na plese PS Hády v Líšni. Všem to moc slušelo, všichni jsme si krásně zatancovali a je prostě jasný, že jsme nejkrásnější nejen na palubce, ale i na parketu :-))

Kdo je v zemi zdejší
nejlepší a nejkrásnější?
Sebranka má krásný kluky
dělaj díry do palubky
Holky jako z růže květ
nahrávají o sto pět
Séééééébranka!!!