I když nám ještě pravá,
"ávéelková", sezóna nezačala, bylo potřeba se na ni
psychicky i herně připravit, což turnaj O Zlatou Hustilku splnil
nad očekávání. No a jako obvykle byla - nám námi - přislíbena
odměna. Dokonce dvě varianty - pokud bychom se umístili na šestém
a horším místě, šli bychom na bowling. Jelikož jsme ale
obsadili pozici mnohem lepší, odměna byla střílečka Laser Game,
kterou jsme si minule, při oslavě Kubových a Pavlových narozenin
velmi oblíbili, a teď byla příležitost si zážitek zopakovat.
Po pravidelném pondělním tréninku
jsme se přesunuli do arény. Jelikož jsme se nemohli zúčastnit
všichni (do laserové akce šel Pavel, Kuba, Peťka, Šudan, Hanka a
Lucka), přibrali jsme ještě dvě posily i potencionální terče –
Tomáše a Romana.
Čekání na samotnou hru bylo sice
delší, než jsme očekávali, ale zato jsme mohli pořádně
naplánovat taktiku a rozřadit hráče do svou týmů. Za červené
nakonec bojovali Peťka, Kuba, Lucka a Hanka; a za zelené Pavel,
Šudan, Roman a Tomáš.
První patnáctiminutovka uběhla
vcelku rychle, na předem domluvenou strategii nebyl téměř čas
ani prostor, zato jsme do sebe častěji stříleli (včetně
Friendly-shoots) i naráželi (zpětně se omlouvám min. 3 lidem,
kterým jsme dala „bodyček“). Druhá hra, která následovala po
krátké přestávce, už připomínala pravé bojiště, kdy výrazně
ubylo střílení do vlastních řad a střídavě se oba týmy
ocitaly pod ostrou palbou, a i když byl počet lidí v týmu
vyrovnaný, stávalo se, že všichni členové jednoho týmu byly
zabiti, a to bez ztráty života na druhé straně. A pak zase
obráceně...
Pořádně propocení ale s úsměvem
na rtech jsme vyšli ven, abychom si prohlédli výsledky obou kol. S
hrdostí členky červeného týmu mohu veřejně a bezostyčně
prohlásit, že náš tým vyhrál obě kola. Největším
„střílečem“ byl Kuba a největším „sniperem“ Peťka.
I když jsme odcházeli z Laser Game
hodně pozdě, doufám, že se tam zase někdy vrátíme – třeba
do té taktické arény...i za cenu těch modráků, které mi i
týden po laserovém střílení krášlí obě paže :)
